O mně
S pryskyřicí jsem začala pracovat během mateřské dovolené, v době, kdy ještě nebyly silikonové formy běžně dostupné a tvoření z pryskyřice zdaleka nebylo takovým hitem jako dnes. Pryskyřice se často spojovala hlavně se zaléváním třpytek a různých dekorací – to ale nikdy nebyla cesta, která by mě lákala.
Mnohem víc mě zajímalo, jak do šperků zachytit něco skutečného. Přírodu, její barvy, struktury a drobné detaily.
Protože tehdy nebylo možné jednoduše koupit formu téměř na cokoli, naučila jsem se vyrábět si vlastní silikonové formy. Vznikaly tak formy na drobné korálky i neobvyklé tvary, které jsem si mohla vytvořit přesně podle svých představ. Postupně jsem zkoušela různé materiály, přírodniny i způsoby jejich zpracování a hledala to, co mi bylo nejbližší.
Dnes květy a další přírodniny sbírám převážně na svých oblíbených místech v krajině Práchně a na Šumavě. Každý rok je ale trochu jiný. Květinu, která rostla na určitém místě loni, tam další rok vůbec nemusím najít. O to větší radost mám, když třeba Ladoňku sibiřskou objevím na novém místě.
Nikdy nesbírám všechno. Vezmu si jen několik květů a ostatní nechávám tam, kam patří. Chci, aby na stejném místě mohly růst a kvést i příští rok.
Nasbírané květy suším v boraxové soli, která jim pomáhá zachovat tvar i jejich přirozenou barvu. Ani to ale není stoprocentní záruka, že každý druh zůstane v pryskyřici navždy stejný. Příroda si zkrátka někdy dělá věci po svém.
Například Jaterník podléška dokáže po několika měsících v pryskyřici ztratit svou krásnou fialovou barvu. Pomněnka je naopak pro tvorbu šperků téměř jako stvořená – její modrá zůstává nádherná i po dlouhé době. Ráda pracuji také s dalšími drobnými kvítky, například s Nevěstiným závojem nebo Suchobýlem tatarským.
Úplně jiný svět pro mě představují lišejníky. Fascinuje mě především Terčovník zední. Když se na něj podíváte zblízka, jeho struktury připomínají tvory z mořského dna nebo krajinu z říše fantazie. Jeho odstíny sahají od sytě žluté a oranžové až po velmi tmavé, téměř černé tóny.
A pak je tu větvičník. Ani u něj nikdy přesně nevím, jak bude výsledný šperk vypadat. Po kontaktu s pryskyřicí může změnit odstín a výsledná barva závisí mimo jiné na tom, jak čerstvý při sběru byl. Právě tahle nepředvídatelnost mě na práci s přírodninami baví.
Žádné dva květy, kousky lišejníku ani větvičky nejsou úplně stejné. A stejné proto nejsou ani šperky, které z nich vznikají.
Láska k přírodě a detailu se tak odráží v každém kousku Naturesin.
